Dvojí slepota - 2. část (povídka)

18. února 2007 v 18:36 | Joli |  povídky
Den 2)

Jack se probudil druhý den okolo poledne. Ze začátku si nemohl uvědomit, kde je, ale když si vzpomněl na to, co se stalo den před tím, vyskočil rychle z postele.
"Jak můžeš takhle spát, když žena, kterou nade všechno miluješ, leží kvůli tobě na pooperačním?!?!?" zanadával si Jack. Pospíchal na pooperační. Nikdo na něm nebyl, jen u stolu seděla doktorka Fraiserová, vypadala vyčerpaně, a jedna postel byla ohraničená plentou. Jackovi došlo, že za tou plentou leží Sam. Doktorka Fraiserová zvedl hlavu od složky, kterou právě vyplňovala.
"To jste vy?" poznamenala unaveně.
"Ano, já. Jak je Sam?"
"Dost špatně. Je jen velmi malá pravděpodobnost, že ještě někdy uvidí. To by se musel stát leda nějaký zázrak."
"A co Tok´rové nebo Asghardi?? Ty by nemohli pomoct?" zeptal se Jack s malou nadějí v hlase.
"Kontaktovali jsme je, Thor žádný lék nezná a Tok´rové ještě neodpověděli. Během dneška nebo zítřka by měl přijít Jacob. Snad přinese nějaké dobré zprávy, ale nemyslím si, že by znal něco, čím bychom jí mohli pomoct. A teď mě omluvte, musím si jít ještě něco zařídit," dořekla Janet a odešla.
Jack přešel k plentě a odhrnul ji. Spatřil Sam ležící na posteli. Oči měla důkladně převázané obvazem. Vypadalo to, že spí. Jack si sedl k ní na postel a vzal ji za ruku. Pohled na ni byl velmi žalostný. Jack ji sledoval. Nevěděl co má dělat nebo si myslet. Byl psychicky na dně. To, jak tu najednou bezmocně ležela, ho naprosto dostalo a dohnalo ho to až k slzám. Rozplakal se jak malé dítě.
"Sam, co jsem to provedl??? Já nevím, jestli mě slyšíš........ Chtěl bych ti toho ale najednou tolik říct, ale nevím, kde mám začít....A jak........ Víš, v posledních dnech se toho stalo tolik moc.....Předně ten můj vztah s Kerri, víš, myslel jsem si, že miluju ji, ale jenom jsem si to namlouval. A ty, ses kvůli tomu pitomýmu vztahu bála jít za mnou....Vím, co se stalo mezi tebou a Petem a strašně moc mě mrzí, že jsem nemohl být s tebou....Ale ty ses bála za mnou jít........ten můj vztah ale taky dopadl krizí......pohádali jsme se, v tom týdnu, co jsme měli volno.......byl jsem naštvanej.........ale místo abych byl naštvanej na Kerri, byl jsem naštvanej na všechny ženský....a místo Kerri jsi to odnesla ty...............Sam, je mi to líto.....strašně moc....chtěl bych odčinit to, co jsem udělal, ale nevím jak........prosím, odpusť mi.........., " dál už Jack mluvit nedokázal, úplně se mu zlomil hlas. Celý se chvěl, jak plakal. Po tváři mu tekly dva velké proudy slz, přes které pomalu neviděl. Náhle ucítil, jak mu Sam sevřla ruku.
"Jacku.....," zašeptala.
"Sam....," řekl tiše Jack, ale nevěděl, jak má pokračovat, cítil na sobě velkou vinu.
"Jacku, já jsem ti už dávno odpustila....Vím, že jsi to neudělal schválně...."
"Je mi to líto...."
"Já vím.................ale chápu, že jsi byl naštvaný...........já na tom byla stejně....."
Neodpověděl.
"Jacku?"
"Ano?"
"Víš, proč jsem se rozešla s Petem?"
"Ne....."
"Když jsem s ním začala chodit, myslela jsem si, že je to on, ten, na koho čekám celý život. Teda aspoň jsem v to doufala. Když mě požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že je to ten pravý. Že s ním budu šťastná, že s ním založím rodinu a všechno bude v pořádku. Asi týden potom jsem o tom přemýšlela. Představovala jsem si, jaké to bude, až budeme svoji a až budeme mít děti a tak podobně. Najednou jsem si uvědomila, že ho vlastně nemiluju a že jsem si to vlastně celou dobu jenom nalhávala a že jsem se snažila přesvědčit sama sebe o opaku. Párkrát jsme se před tím pohádali. Pete mi vyčítal, že jsem často pryč a doma jsem jen proto, abych si zalila kytičky, ale jinak jsem pořád v práci a že si na něj neudělám pořádně čas. Pochopila jsem, že i kdybychom se vzali, že by se na tom nic nezměnilo. Furt bych chodila do práce, o děti bych se nemohla pořádně starat a Pete taky moc ne, protože má taky hodně práce. Zjistila jsem, že Pete je fajn chlap, ale nedokážu s ním žít. Natož vychovávat s ním děti. Mám ho sice ráda, jako kámoše, ale nemiluju ho.............................Miluju totiž někoho jiného.....někoho, kdo mi neměl být nikdy souzen........................tebe......," dokončila Sam a ačkoli měla oči pevně převázané, vydrala se z pod obvazu kapička slzy a za ní několik dalších. Jack natáhl chvějící se ruku a slzy jí otřel.
"Taky tě miluju, Sam," zašeptal rozřeseným hlasem.
"Pozor! Mimozemská aktivace! Pozor! Mimozemská aktivace!" bylo slyšet náhle z intercomu.
"To bude Jacob!"
"Táta...."
Zanedlouho se Jacob objevil na ošetřovně a namířil si to k posteli, kde ležela Sam. Sedl si nadruhou stranu než seděl Jack.
"Sam, holčičko, to jsem já, táta."
"Ahoj, tati."
"Jak se cítíš?"
"Unaveně."
"Doktorka říkala, že musíš teď hodně odpočívat."
"Já vím."
"Dobře, pokus se usnout. Jacku, mohl bych si s vámi promluvit osamotě?"
"Jistě."
"Hned se vrátím, holčičko. Teď spi."
"Dobře."
Jack a Jacob vstali a šli do Jackovy kanceláře. Jakmile se zavřeli dveře, spustil Jacob na Jacka dlouhatánský monolog:
"Co jste to proboha udělal?!?!??! Kvůli nějaký blbý ženský jste se nedokázal ovládnout a moje holčička už možná nikdy neuvidí!!! Vždycky jsem si myslel, že byste Sam nikdy neublížil, ale teď vidím, jak jsem se mýlil. Nevím, jestli vám to někdo někdy řekl, ale jste strašnej sobec. Během té mise, která měla být pouhou rutinou, jste myslel na sebe a na svý problémy. Dal jste Sam ten nejstupidnější rozkaz, co kdo kdy dal, ani jste u toho snad nepřemýšlel a moje dcera, jediná dcera, teď leží na ošetřovně a už nikdy neuvidí. Nikdy bych si nemyslel, že zrovna vy jí takhle zníčíte život. Nevím, o co vám jde, ale teď mě dobře poslouchejte! K mé dceři se už nikdy nepřiblížíte. Doufám, že jsem to řekl zcela jasně. Nerad bych vám to opakoval. A teď půjdu za svou holčičkou." dokončil Jacob a celý rozzuřený odešel z Jackovy kanceláře. Jack zůstal stát jako opařený. Tak nějak čekal, že na něj bude Jacob naštvaný, vlastně mu to bylo jasné už od začátku, ale rozhodně nečekal, že mu zakáže chodit k ní. Věděl, že je to jeho vina, nedokázal se toho pocitu zbavit, i když mu Sam, řekla, že už mu odpustila. Ale nedokázal se smířit s tím, že by jí nesměl pomoct, i když v tu chvíli nevěděl jak. Ten zákaz mu přišel velmi nespravedlivý, ale rozhodl se, že po tu dobu, co bude Jacob na základně, nebude pokoušet osud, a radši za ní nebude chodit, nechtěl proti sobě Jacoba poštvat ještě víc. Po zbytek dne bloumal bezmyšlenkovitě po chodbách SGC.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nnnn | E-mail | 3. června 2007 v 18:36 | Reagovat

je to divny ale jinak to celkem ujde nicolette

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ADOPCE:

adopce
adopce
adopce
adopce
adopce
adopce
MADE BY Emili