Nothing's gonna stop us - kapitola 11

5. února 2011 v 8:54 | Joli |  povídky
Jedenáctá kapitola povídky Nothing's gonna stop us. Klik na celý článek. :-)


"Tys toho chlapce šikanoval za to, že je něčím, čím jsi i ty?" Zeptal se nevěřícně Paul Davida. Byl naprosto v šoku. Vůbec svého syna nepoznával.
"Tati, já..."
"Ne, Dave... už nejsem víc tvým otcem. A ty nejsi můj syn. Ne ten, kterého jsem 17 let vychovával. Vůbec tě nepoznávám. Stalo se z tebe monstrum," řekl tvrdě Karofsky senior.
"Co... cože?"
"Zříkám se tě, Davide... už nejsi víc můj syn. Ne proto, že jsi gay. Ale pro to, co jsi udělal."
"To přece..."
"Nic neříkej, Davide. Už to nemá smysl..."

"Když dovolíte, pane Karofsky," vložil se do toho civilista, který se dvěma policisty stál doteď tiše opodál, "rádi bychom vyřídili to, proč jsme sem vůbec přišli. Vaše rodinné záležitosti mohou chvíli počkat."
"Jistě," kývl Paul.
"Co se děje," zeptal se zmateně Burt Hummel a podíval se na muže v civilu.
"Jmenuji se James McElroy a vyšetřuji případ napadení chlapce jménem Kurt Hummel. To musíš být ty," podíval se kriminalista směrem ke Kurtovi. Ten jen kývl, že to souhlasí. "Fajn," pokračoval McElroy. "Předpokládám, že ti tvůj otec řekl, že na Davida Karofskyho podal trestní oznámení. Už jsme získali svědectví od muže, který tě našel. Dále jsme se byli ptát na tvé staré škole na události, které předcházeli tvému odchodu na Dalton. Máme všechno. Tedy skoro. Chybí už nám jen tvoje svědectví. Byl bych opravdu rád, kdybys spolupracoval. Chápu, že máš asi strach, ale dovol, abych tě upozornil, že pokud budeš svědčit a potvrdíš, že tě šikanoval právě David Karofsky, tak nejen, že bude vyloučen ze školy, bude i potrestán. Do vězení zatím nemůže, není na to dost starý, ale skončí na nějaký čas v nápravném zařízení. To ho tak jako tak nemine. Takže... kdyby ses k tomu mohl nějak vyjádřit..."
"Jdu do toho," odpověděl nakonec Kurt po chvilce váhání. "Budu svědčit."
"To je dobře," usmál se McElroy. "Nechci tě vláčet k nám na policejní stanici. Doktor Smith mi to vlastně ani nedovolil, vzhledem k tvému zdravotnímu stavu. Proto navrhuji, že tvoji výpověď sepíšeme zde v nemocnici, ve společenské místnosti. Měla by být nedaleko."
"Ano, je to hned za rohem."
"Výborně. Sestry říkaly, že tam teď bude volno. Respektive, že tam děti, které tu v nemocnici leží, začnou pouštět, až my budeme hotovi. Půjdeme?"
"Tak jo," kývl Kurt a vydal se s ostatními do společenské místnosti dětského oddělení.

* * * * * * * * *

Když výslech skončil, podepsal Kurt ještě jakýsi formulář a policisté pak mohli s otcem a synem Karofskými odejít. Burt šel kousek s nimi a Blaine si odskočil zatelefonovat rodičům, že se v Limě ještě chvíli zdrží.

Kurt tak zůstal v místnosti sám. Ale ne na dlouho. Po pár minutách k němu přistoupila asi tak šestiletá holčička oblečená do dětského pyžama, která celou dobu Kurtova svědčení stála u dveří společenské místnosti a dívala se dovnitř. Znal ji od vidění a jak zaslechl, byla tam s nějakou dlouhodobou nemocí.
"Ahoj... jak se jmenuješ?" Zeptala se ho, když se zastavila těsně před ním.
"Kurt," odpověděl po chvilce. Nějak nechápal, proč se s ním děvčátko baví. Nebylo mu to sice proti srsti, ale prostě... nechápal. Vůbec se neznali. Každopádně neměl důvod se s ní nebavit. "A ty?" Zeptal se na oplátku. Nechtěl vypadat nevychovaně.
"Já jsem Lily. Proč jsi tady? Někdo ti ublížil?"
"Ano. Jak... jak jsi to poznala?"
"Viděla jsem tě, jak ses díval na toho velkýho kluka. Bál ses ho."

Kurt nic neodpověděl. Nevěděl co a hlavně ani neměl náladu to rozebírat. Lily to na něm okamžitě poznala, a tak se rozhodla změnit téma rozhovoru.

"Co rád děláš, když... zrovna nejsi v nemocnici?"
"Rád zpívám," pousmál se Kurt, když po chvilce rozmýšlení odpověděl. Zpěv byl jednou z věcí, která mu dokázala okamžitě zvednout náladu.
"Vážně?" Rozzářila se holčička a pokračovala. "Nechtěl bys nám někdy něco zazpívat? Třeba dneska odpoledne? Myslím, že hodně dětí, co jsem s nima v pokoji, by se tady v nemocnici cítilo aspoň o trošku líp. K některým z nich chodí maminky každý den nebo obden. Hrají si s nimi... zpívají si... ale k některým dětem přijdou rodiče jen občas a těm dětem je pak smutno. Přijdeš?"
"No..." zaváhal Kurt. "Pokud to nebude vadit doktorům nebo sestřičkám..."
"Nebude, určitě..." přesvědčovala ho Lily. "Prosííííím."
"Tak dobře, zazpívám vám..." souhlasil nakonec a musel se usmát, když Lily s hlasitým "hurá" vyběhla ze společenské místnosti oznámit novinku ostatním.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ADOPCE:

adopce
adopce
adopce
adopce
adopce
adopce
MADE BY Emili