Nothing's gonna stop us - kapitola 8

3. února 2011 v 17:42 | Joli |  povídky
Osmá kapitola povídky Nothing's gonna stop us. Klik na celý článek. :-)


"Dobrý den, tady Mercedes. Jsem Kurtova kamarádka, určitě si mě pamatujete. Párkrát jsem u vás byla," ohlásila se o dva dny později do telefonu mladá studetka WMHS. "Omlouvám se, že ruším, ale snažím se od rána dovolat Kurtovi na mobil, ale on mi to nebere a nereaguje ani na SMSky. Mohla byste mu, prosím vás, vyřídit, aby mi zavolal, až to bude možné?"
"Mercedes, je mi to vážně líto, ale... teď to nejde. Kurt je v nemocnici," odpověděla Carol se slzami v očích. I na jejím hlase bylo poznat, že plakala.
"Cože? Tedy chci říct... co... co se stalo?" Zeptala se překvapeně Mercedes. Byla v šoku.
"Kurt měl předevčírem sraz s Rachel... kvůli Finnovi. Když se pak vracel domů, někdo ho přepadl a ošklivě ho ztloukl."
"Proboha..." hlesla Mercedes. Chvíli nebyla schopná cokoliv říct. Pak se ale trochu vzpamatovala a zeptala se, v jaké nemocnici Kurt leží.
"Je u svatého Kryštofa. Víš, kde to je?"
"Ano, vím, děkuju. Pojedu se za ním podívat..." řekla rozhodně, a když se s Carol rozloučila, vydala se do špitálu.

Než došla na zastávku autobusu, stihla ještě napsat Blainovi SMS. Musí vědět, co se stalo. Je to Kurtův nejlepší přítel,řekla si Mercedes v duchu, než nastoupila do busu, který právě přijel k zastávce. Když pak vystoupila nedaleko nemocnice, bily hodiny kostela třetí hodinu odpolední. Přešla nemocniční parkoviště a vešla do budovy. U recepce se zeptala, kde by svého kamaráda našla. Sestra ji odkázala na pokoj číslo tři ve druhém patře, kam si to pak také Mercedes namířila.

* * * * * * * * *

Už byla dávno tma, když se dveře meziměstského autobusu se zasyčením otevřely a on mohl konečně vystoupit. Podíval se na hodinky a když zjistil, kolik je, lekl se, že už to ten den nestihne. Že přijel pozdě a v nemocnici ho ke Kurtovi nebudou chtít pustit.

Do budovy vcházel chvilku po půl sedmé podvečer. Podíval se na informační tabuli a oddychl si. Návštěvní hodiny do 19.30,stálo tam. Vyšel do druhého patra a namířil si to ke Kurtovu pokoji, když na chodbě střetl jeho otce.

"Pan Hummel?" Poznal ho hned na první pohled.
"Ano, to jsem já. A ty jsi..."
"... Blaine. Kurtův spolužák ze školy. Jak... jak mu je?"
"Ach tak, ty jsi Blaine," pokýval hlavou Burt a prohlédl si mladíka od hlavy k patě. "No... je zmalovanej jak obrázek. Ale dneska mu naštěstí už sundali dráty z čelisti. Co kdyby ses za ním šel podívat?"
"To jsem měl taky v plánu..."
"Fajn. Jdi za ním. Možná ti řekne víc, než mě. Pořád mlčí... nechce říct, co se přesně stalo. Proč mu to ten hajzlík udělal."
"Karofsky?"
"Jo, přesně ten..." zavrčel Burt a v obličeji začal opět červenat vzteky. Tohle nemůžu nechat jen tak. Nikdo mýho kluka nebude mlátit jen tak pro nic, za nic.
"Tak já tedy půjdu," řekl nakonec Blaine, rozloučil se a namířil si to k pokoji. Ačkoliv na jeho zaklepání nikdo nereagoval, otevřel dveře a vstoupil. V místnosti byla tma, přesto Blaine věděl, že je Kurt vzhůru. Poznal to. Pomalu přešel k posteli a posadil se na ni. Zašeptal Kurtovo jméno, ale odpovědí mu bylo pouhé mlčení.

Vstal, zul si boty, a pak si pomalu lehl vedle Kurta, který byl k němu v tu chvíli zády. Položil mu ruku opatrně na rameno a pohladil ho.

"Je mi to tak děsně moc líto," řekl Blaine roztřeseným hlasem. "Je to moje vina."

Na tohle Kurt už zareagoval. Pomalu se otočil na druhý bok, aby viděl Blainovi do obličeje. Ten se při pohledu na Kurtův monokl a nateklou čelist vyděsil.

"O čem to mluvíš? Co je tvoje vina?" Nechápal bývalý člen New Directions.
"Že tě Karofsky zmlátil. Kdybych neodjel domů, ty bys nejel sem, Karofsky by tě nenapadl a..."
"... přestaň laskavě s tímhle hloupým sebeobviňováním, jasný?" Zastavil okamžitě Blaina jeho mladší kamarád. "Říkáš pěkný nesmysly. Jestli je to něčí vina, tak určitě ne tvoje. A pokud se bojíš, že tě z něčeho viním, tak říkám rovnou, že mě to ani na chvíli nenapadlo. Nic ti za vinu nedávám."
"A... jak se to... stalo?" Zeptal se Blaine nakonec. K jeho údivu mu Kurt hned odpověděl. Viděl však na něm, že se musel hodně přemáhat.
"Když jsem se v pátek vrátil domů... vedl jsem ten večer rozhovor s Finnem. Prokecl jsem se a řekl jsem mu o Karofskym. Jak mě políbil v šatně. Finn mi pak slíbil, že to nikomu nepoví. Potom šel ale na nějakou párty, kde se naprosto zlinkoval, nedal si pozor a všecko to vyžvanil ostatním. Karofsky se to dozvěděl a... předevčírem si to se mnou ručně vyřídil..." dořekl Kurt se slzami v očích. "Až se objeví ve škole, zažije asi peklo. A pak si mě najde znova, ale to už mě nezmlátí. To mě nejspíš rovnou zabije..."

Blaine se ztrápeně díval Kurtovi do očí, z nichž tekly dva potůčky slz. Chtěl mu pomoci. Nebo ho alespoň nějak utěšit...

"Neplakej... nesluší ti to," zašeptal nakonec a pohladil Kurta po vlasech. Poté jemně přejel svými prsty po jeho spánku a měkká teplá dlaň se pak zastavila na jeho tváři. Palcem opatrně setřel Kurtovy slzy a usmál se na něj.
"Zůstaneš tu se mnou přes noc?" Zeptal se Kurt tiše.
"To víš, že zůstanu... jestli teda chceš," povytáhl Blaine obočí. Kurt jen kývl a přisunul se blíž k Blainovi. Ten ho vzal opatrně do náruče, přitiskl ho jemně k sobě a cosi mu zpíval do ucha, dokud jeho kamarád neusnul.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mightess | Web | 3. února 2011 v 18:15 | Reagovat

To je tak smutný :-( chudák Kurt, ale na druhou stranu, já vím že je Karofsky hajzl, ale chápu, že se bojí svojí orientaci přiznat, nemůže to být nic lehkého. Jinak na Glee se těším úplně maximálně, už odpočítávám :-D strašně se těším až Kurt Blaina představí doma. Zrovna teď se rozhoduju jestli si pustit sneak peek na Bills Bills Bills, nebo si počkat až na samotný díl :D Jinak co říkáš na Thriller ? Mě se hrozně líbí, ikdyž některý lidi říkají že se MJ musí obracet v hrobě :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ADOPCE:

adopce
adopce
adopce
adopce
adopce
adopce
MADE BY Emili