Because I love you (GLEE fanfic)

10. března 2011 v 10:42 | Joli |  povídky
Zdravím. Pro dnešek je zde další povídka ze série mých GLEE fanfiction. Tentokrát se povídka jmenuje 'Because I love you'. Snad se vám bude líbit.
P.S. Omlouvám se, že tu nepřibyla 2. kapitola SG povídky, ale jsem teď nemocná a nějak bez chuti psát. A ani mi to moc nejde, když jsem to zkoušela ze začátku týdne. Takže jsem se rozhodla sem dát něco, co už mám napsané delší dobu, aby tu nebylo až tak prázdno. Snad se brzo uzdravím, abych mohla v tom SG pokračovat.

Název: Because I love you
Autor: Joli
Překladatel: -
Seriál: GLEE
Žánr: romance
Páry: Kurt/Blaine
Postavy: Kurt, Blaine, Mercedes
Hodnocení: děti
Délka: krátká jednorázovka
Osa: po díle 2x12 Silly love songs
Stav: dokončená
Synopse: Proč se Blaine chová po svátku sv. Valentýna tak divně? A co s tím hodlá Kurt udělat?


"Kurte, co se děje?" Zeptala se Mercedes, když se uvelebila na židli v pokoji svého kamaráda. Měla o něj v posledních dnech starost, a tak se rozhodla za ním zastavit a pokud možno mu pomoci.
"Co by se mělo dít?"
"Od tý doby, co jste se Slavíkama na Valentýna zpívali v Breadstix, připádáš mi zamlklej. Vždycky jsme si všechno říkali a teď odpovíš sotva půl slova. A když se tě zeptám na Blaina, snažíš se to zamluvit. Co se stalo? Pohádali jste se?"
"Ne, nepohádali."
"Tak o co teda jde?"
"Nejsem si jistý, že to teď chci řešit," zamračil se Kurt a odvrátil pohled na druhou stranu pokoje.
"Kurte, víš, že ti chci pomoct."
"Já vím, Mercedes. A děkuju." Na chvíli se odmlčel. "Blaine se poslední dobou chová dost odtažitě. Víš, jak jsme zpívali se Slavíkama v obchodě pro toho Blainova prodavače? Myslel jsem si, že to všecko plánuje pro mě."
"To vím, vždyť jsi to mě a Rachel vyprávěl. Měla jsem dojem, že ses přes to už přenesl..."
"O to nejde. Teda jo... no prostě, já to Blainovi řekl. Že jsem si myslel, že se na Valentýna chystá pozvat mě."
"Aha. A co na to on?"
"Říkal, že mu na mě záleží a že to, co je mezi náma, nechce nijak pokazit."
"To je od něj vážně pěkný, opravdu," usmála se Mercedes. "Očividně mu na tobě záleží víc než na tom otrapovi z GAPu. Na rozdíl od vztahu s tebou to s ním dost uspěchal... na to, že s ním byl jen dvakrát na kafi."
"Asi... každopádně od tý doby mám pocit, že se mi vyhýbá... že se uzavírá do sebe. Asi mu došlo, že k němu něco cítím. Nejspíš jsem mu to neměl říkat. Co když je mu to nepohodlný? Co když se se mnou chce jen kamarádit? Co když..."
"Kurte, nech toho," přerušila ho Mercedes. "Myslím, že Blainovu chování přikládáš moc velkou váhu. Klidně je možný, že to s tím Valentýnem nemá nic společnýho."
"Vážně si to myslíš?"
"Hele, co kdybys za ním zašel a zkusil si s ním o tom promluvit?"
"To ne. Ještě bych to mohl všechno zhoršit," zakroutil Kurt hlavou.
"A co mu to zazpívat, že máš o něj strach a že nechceš, aby se trápil?"
"To taky nepřichází v úvahu. Asi bude nejlepší, když ještě počkám. Třeba o tom začne sám."
"Tak fajn. Ale než se k tomu odhodláš, přemýšlej o tom, co jsem ti řekla, ano? A kdyby o to trvalo dlouho, prostě za ním zajdi a začni sám."

* * * * * * * * * *

"Myslím, že si s ním nakonec budu muset promluvit," povzdychl si Kurt Mercedes do telefonu, když jí o čtrnáct dní později volal. "Blaine se se mnou skoro nebaví, pořád je někde pryč, a když už jsme někde spolu, není to jako dřív. Připadá mi nějak zmatenej, nesvůj... a pořád vypadá tak... zamyšleně. Nevím, co se s ním děje, a trápí mě to."
"Není pochyb, že je něco špatně," souhlasila Mercedes. "Nechoď kolem horký kaše a prostě se ho přímo zeptej, co s ním je. A ne, že si ho necháš jen tak proklouznout mezi prsty. Pěkně z něj dostaň odpověď, jasný? Jste přece nejlepší kamarádi. Měli byste si to vyříkat."
"Máš pravdu. Trochu se bojím, co z něho vyleze, ale každopádně to chci vyřešit, ať je to cokoliv."
"Dej pak vědět, kdyby něco, ano?"
"Fajn, zatím ahoj," rozloučil se ještě Kurt, a pak zavěsil.

* * * * * * * * * *

Když školní zvonek ohlásil konec poslední hodiny, popadl Blaine brašnu, naskládal si do ní věci, které měl položené na lavici, a rychle se vyřítil z učebny. Už od rána měl pocit, že se Kurt odhodlá k tomu, čemu se on poslední dva-tři týdny snažil vyhnout. Ano. Tušil, že Kurt si změny v jeho chování všiml, a jak ho znal, určitě to nenechá jen tak. Nechával to celou dobu na mě, až s tím začnu. A když neudělám první krok já, udělá ho on. Do teď jsme k sobě byli vždycky upřímní, ať už šlo o cokoliv. Není žádný důvod, aby se to měnilo. Kurt to tak bere a já mu vlastně ani nemám co vyčítat.
Blaine sešel ze schodů a chodbou se vydal k východu. Zastavil se před budovou školy a nasadil si své růžové brýle. Chvilku postával na místě, když si náhle uvědomil, že ho Kurt asi hledá, jenže popravdě, nechtěl s ním v tu chvíli mluvit. Respektive se bál. Na jednu stranu si Blaine přál, aby mezi nimi bylo všecko jako dřív, ale od té doby, co se Kurt vytasil s tou svou domněnkou o tom, koho si myslel, že Blaine pozve na Valentýna, začal si kudrnatý mladík uvědomovat jisté věci. Docela ho to děsilo. Jak se Kurtovi přiznal, vztahy mu moc nešly a Kurta měl moc rád na to, aby se jejich vztah nějak pokazil. Přemýšlel, jak se chovat v Kurtově společnosti, aby bylo všecko perfektní... aby neudělal někde chybu, která by ho mohla mrzet... aby Kurta nějak neranil.
Zatímco uvažoval, jak postupovat a vrátit vše do starých kolejí, kdy si s Kurtem byl schopný upřímně a bez zábran o všem povídat, došel na parkoviště, přes které rychle přešel, a chtěl si to namířit do centra města. Zastavil ho ale známý hlas.

"Blaine! No tak, Blaine! Počkej na mě přece!" Volal za ním udýchaný Kurt. Bylo na něm vidět, že asi dost spěchal, aby Blaina dohnal. "Kam tak letíš?"
"Do města. Máma má příští týden narozeniny a já ještě nemám dárek," odpověděl Blaine. Sice dárek chtěl shánět až o víkendu, ale teď se mu to hodilo jako dobrá výmluva na to, proč na Kurta nečekal. 'Nemůžu mu říct, že jsem se mu chtěl vyhnout. Respektive tomu, o čem se mnou chce mluvit. Nejsem si jistý, že jsem připravený říct mu pravdu. Nevím, jak to ze sebe dostat, aby to vyznělo tak jak má - aby si to Kurt nevyložil špatně.'
"Na vybírání dárků jsem expert, pomůžu ti," rozzářil se Kurt.
"No," hlesl Blaine. 'Sakra, nemůžu ho teď odmítnout, ranilo by ho to.' "Tak jo, pojď se mnou. Budu rád, když mi s tím někdo píchne."
"Fajn, tak pojďme," usmál se Kurt a s Blainem se vydali do centra.

* * * * * * * * * *

Když už měli dárek vybraný a koupený, usadili se v nedaleké kavárně. Prošli půl města, než našli to, co hledali, a teď byli rádi, že si mohli na chvíli sednout.
Kávu si vypili mlčky. Blaine věděl, že ho čeká nemilosrdný výslech a Kurt zase přemítal, jak má začít, aby se Blaine nenaštval a nezačal si o něm snad ještě myslet, že je vlezlej.
Zaplatili a pomalu vyšli z kavárny. Kurt už nemohl dál čekat. Hořel zvědavostí, co se s Blainem děje. A byl odhodlaný mu pomoci, kdyby se nakonec ukázalo, že má Blaine nějaké vážné problémy.

"Blaine," oslovil ho opatrně. "Než každý pojedeme domů, je tu něco, na co se tě musím nutně zeptat, protože mě to trápí. Co se s tebou v posledních dnech děje?"
"Co tím myslíš?" Zeptal se Blaine. Samozřejmě, že věděl, co tím Kurt myslí, ale doufal, že tak nabere aspoň trochu času, během kterého by si v hlavě konečně uspořádal, jak mu to všecko řekne.
"Zhruba posledních čtrnáct dní mám dojem, jako by ses mi vyhýbal. Nechtěl se mnou mluvit. Co se stalo? Udělal jsem ti něco? Jestli ano, chtěl bych vědět, co to je, a rád bych to napravil. Ale popravdě, nenapadá mě nic, co by to mohlo být."
"Ty jsi nic neudělal, Kurte. To já."
"To nechápu..." přiznal se modrooký mladík.
"V tý kavárně jsi mi řekl, že jsi měl dojem... že to jsi ty, koho pozvu na Valentýna. Vůbec mě nenapadlo, že bys to tak mohl vnímat, a asi tě to hodně ranilo, když jsem přede všemi oznámil, že je to Jeremiah."
"Hele, Blaine, ani já nebyl bez viny. Mám nejspíš až moc bujnou představivost a jsem asi hodně... vztahovačnej a myslím si, že se všechno musí okamžitě točit jen kolem mě, za což se opravdu omlouvám. Ale to jak ses ke mně vždycky choval... hezky... s respektem... bez předsudků... prostě jsem si myslel, že..."
"... Kurte, já to chápu. A abych se přiznal, dost jsem o nás přemýšlel. Proto jsem se ti tak vyhýbal. Musel jsem si ujasnit několik věcí ohledně nás dvou. A když jsem konečně došel k závěru, snažil jsem si přijít na to, jak ti to říct, aby to bylo naprosto jasné."
"A přišel jsi na to, jak mi to říct?"
"Nejsem si jistý."
"Tak co to říct, aniž bys chodil kolem horké kaše? Co to říct přímo, bez zbytečných slov? Proč ses mi vyhýbal?" Zeptal se Kurt. Doufal, že Blaine nepoznal, jak se mu třese hlas. Měl strach, že z Blaina vypadne to, čeho se tak bál... že ho Blaine nemá rád. 'Věděl jsem to. Neměl jsem mu říkat, že jsem to já, o kom jsem si myslel, že ho pozve na Valentýna. Je mu to proti srsti, když ví, že já ho miluju a on mi to nemůže opětovat...'
"Protože tě miluju."
"Cože?" Vyhrkl překvapeně Kurt, když si uvědomil, že Blaine říká úplný opak.
"Víš, že vztahy mi nejdou. Nikdy jsem s nikým nechodil... a tak jsem se trochu stranil a pořád jsem musel myslet na to, jak ti to povím... že tě miluju, Kurte," vydechl Blaine a nesměle se podíval Kurtovi do očí. Do těch modrých očí, které ho tak uklidňovaly, když se do nich díval.
"A já se už bál, že mě odmítneš a já tak zůstanu na ocet," zahihňal se Kurt a přistoupil k Blainovi. Jemně ho vzal za ruku a usmál se na něj. "Taky tě miluju," zašeptal a nechal Blaina, aby jejich rty spojil do jejich prvního polibku.

THE END
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Emily | 10. března 2011 v 14:02 | Reagovat

woow pěkný :) ty jsi prostě talent :) skvělá povídka :) ... jinak já sem tk nemocná mám zánět prudušek, takže sotva dejchám xD

2 Brea | 27. listopadu 2011 v 16:50 | Reagovat

Pekná poviedka :D máš úžasný talent :-)

3 Adýsek | 25. června 2012 v 20:23 | Reagovat

Kráááásnéé :*!!!

4 navy cocktail dress | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 14:37 | Reagovat

Do you have a facebook group for this blog?
http://www.elsedress.org

5 mother of the groom beach dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 16:46 | Reagovat

Thanks for taking the time to discuss this, I feel fervently about it and I enjoy learning about this topic. Please, as you gain data, please add to this blog with more information. I have found it really useful.
http://www.isdress.org

6 copy tag heuer watches | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 8:15 | Reagovat

Q. What happens to a hamburger that misses a lot of school?
http://www.watchescan.org

7 Adelle | E-mail | Web | 23. března 2014 v 21:11 | Reagovat

Super fanfic, máš talent! :)
Krásný :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ADOPCE:

adopce
adopce
adopce
adopce
adopce
adopce
MADE BY Emili